Co doma, když venku je tak zimnokrásně? Ze Smícháče na vláček a do Zadní Třebaně k Máně…která má bohužel a zároveň možná bohudík zavřeno (tím se urychluje odchod na podchod), odtud bez nudy na Brdy. Zadní Třebaň, útulniště Zeňka Kasíka Kásy, nestora vršovického juda, průvodce a tahouna první etapy do Haloun, kde už zrána je otevřeno u Paviána, sice jen výdejní okénko, jak nyní káže dobrý mrav ze zákona a pro ochránce putujících dětí na zahřátí groček. Vynikající, když přeháňky začínají snežit pro sáňky. A to jako že ano, a sníh udělal na kopečkách jednak romntiku a taky pořád lepší, než mokrý déšť. Po zdolání trocha toho převýšení jsme brázdili Brdskou magistrálu, s několika svačinkami a tradičním vyválením se v kdečem naší pochodující mladou základnou. Příjemný sešup z vršků do Dobřichovic a okamžitým usazením ve vytopeném luxusu Českých drah pomalu zakončil naši 23 km dlouhou trasu opravdu a bez nadsázky krásným dnem, kdy jsme opět zavzdorovali koronavirovému útlumu a jeho pokusu o zahálku. A zahálka – matka blbých nápadů a průšvihů. Takže sport, sport, sport!

Zapsal: Čermoš

Foto: Jenis