Yasuhiro Yamashita a Hitoshi Saito. Giganti, které dnešní mladší a nejmladší většinou neznají.

10. 6. 2020 Jan Čermák

Yasuhiro Yamashita a Hitoshi Saito. Giganti, které dnešní mladší a nejmladší většinou neznají.

TOKYO, Japan - File photo taken April 1985 shows Hitoshi Saito (R) competing with Yasuhiro Yamashita during the All-Japan judo championship in Tokyo. Saito, a two-time Olympic judo champion and head of the All Japan Judo Federation's committee for enhancement, died of intrahepatic bile duct cancer in Osaka on Jan. 20, 2015. (Kyodo) Photo via Newscom/kyodowc126361/0120086.jpg/1501201051

Toto jsou tedy informace právě pro ně, ale možná i pro jiné.

Pro nás, dříve narozené se to může zdát skoro nemožné, ale zjistil jsem při povídání si o judu s našimi mladšími judisty ve věku mezi 10 až 15 roky, že jim vůbec nic neříkají jména japonských fenomenálních judistů, kteří na konci 70. a v polovině 80. let válcovali těžkou váhu na světových i japonských tatami. Ti, kteří byli absolutními vzory a ten jeden z nich, který byl prostě The King. V té době neporazitelný Yamashita, tvrdě pronásledovaný svým největším a rovněž úctyhodným rivalem Hitoshi Saitem, kterému několikrát utekl tzv. “ z lopaty“ těsným výsledkem na Hantei. Oba byli oproti mnoha svým světovým soupeřům výškou postavy menší i lehčí, přestože byli na pohled solidní cvalíci. Jejich váha se pohybovala kolem 125 až 130 kg, výška cca ke 180 cm. Byli neskutečně pružní, mrštní, obratní. Dokázali nastupovat do technik rychlostí, kterou by jim dnes mohli závidět i mnozí lehčí. Yamashitovo vražedné O-Soto-Gari poslalo z kola ven postupně prakticky každého soupeře když ne na jednom, tak na dalším z turnajů. Stejně tak O-Uchi-Gari a nejčastěji kombinace těchto dvou chvatů, nebo O-Uchi-Gari a Uchi-Mata či naopak.  Pokud s ním někdo spadl na zem, často skončil v Goshi-Jime, propracovaném Yoko-Shiho-Gatame a jak on, tak Saito ovládali velice dobře Ude-Hishigi-Ashi-Gatame.  Saito sázel na Uchi-Matu častěji, než jeho největší soupeř a ovládal ji skvěle. Více, než na O-Soto-Gari spoléhal na O-Soto-Otoshi a také Tai-Otoshi. I on perfektně dotahoval na zem a tam byl pro mnohé prostě likvidační.

Yamashita se v mládí postupně dostal do judistické stáje univerzity Tokai, kde vlastně působí dodnes. Je činovníkem IJF a prezidentem All Japan. Dnes je i prezidentem Japonského Olympijského Výboru. Chvíli koketoval s myšlenkou věnovat se sumo, ale v judu už měl dobře našlápnuto a chtěl na olympiádu, což sumo neumožňovalo.  OH 1980 v Moskvě mu vzal bojkot této akce v důsledku tehdejší studené války. Nakonec zvítězil devětkrát v All Japan v kategorii bez rozdílu vah, je olympijským vítězem z r. 1984 v Los Angeles (zvítězil i přes vážné zranění pravé nohy), trojnásobným vítězem MS v těžké váze a jedenkrát v kategorii bez rozdílu vah. All Japan je mistrovstvím Japonska a je považováno za minimálně rovnocenné s OH a MS, u mnohých Japonců je ceněno úplně nejvýš. Zvítězit v něm je zárukou doživotní slávy, obzvlášť, je-li tomu tak opakovaně.  Od podzimu 1977 do ukončení závodní kariéry v roce 1985 byl neporažený s 203 vyhranými zápasy, včetně 7 remíz. Na tehdejší dobu nevídané.

Saito začínal vrcholově s judem na univerzitě Kokušikan na předměstí Tokia. Olympijské zlato získal stejně jako Yamashita v Los Angeles v r. 1984, ale v kategorii +95 kg, tedy těžké váze. Existence kategorií těžká a bez rozdílu vah tehdy umožňovaly start obou těžkých sportovců a přitom ve dvou různých váhách.  Znamenalo to, že do +95 kg se mohli přihlásit jen ti, kteří vážili více, jak 95 kg. Bez rozdílu vah mohl jít třeba 120 kg závodník se soupeřem vážícím pod 95 kg. Tato kategorie dnes již neexistuje v rámci IJF, ale soutěží se takto dodnes právě v All Japan.  Saito vyhrál olympiádu i podruhé, a to když přidal v roce 1988 opět v těžké kategorii zlato v Soulu, kde v semifinále porazil svého největšího rivala po odchodu Yamashity, a tím byl Jihokorejec Čo Jong – čchol. Tím jako první judista obhájil zlatou olympijskou medaili.  Hitoshi Saito zemřel v roce 2015 v Ósace, ve věku 54 let na rakovinu a Yasuhiro Yamashita mu vzdal velkou a upřímnou poctu tak, jak se největšímu sportovnímu rivalovi sluší a patří. Věděl, že souboje se Saitem daly jejich oběma kariérám obrovský punc a proslavili tak spolu judo ve světě. Saitův syn, Tatsuru Saito je rovněž judistou těžké váhy a je velmi šikovný, takže pokračování by bylo.

Zkrátka a dobře, často nastolovanou otázku, jak by asi dnes dopadl souboj Yamashita vs Riner nevyřešíme, protože by stála na slovech: „Kdyby a jestli.“ V judu jsou: „Shido, Waza-Ari, Ippon.“ Dříve ještě jiné tresty, plus Koka, Yuko a v obou případech Hansoku-Make.“ Kdyby a jestli tam není.  Proto je asi fakt utopií spřádat teorie. Ti mladší budou mít zřejmě za toho giganta Rinera, možná se k ním přidají i někteří starší. Pro mě je i přes nesporně úctyhodnou sérii úspěchů Teddyho Rinera pořád tou největší legendou Yasuhiro Yamashita.  Možná i proto, že na rozdíl od některých dnešních světových borců z něj koukala docela pokora na to, co uměl. A kouká z něj dodnes. Nicméně je potřeba připustit, že doba je jiná a dnešní marketing a potřeba sponsoringu daleko větší, než tomu bylo před 40 lety. Rozhodně ale i dnes stojí za to projet YouTube a podívat se na ty dva Japonce, kteří dali judu opravdu glanc. A dávali mu jej i dlouho poté, kdy se závodní kariérou skončili. Yasuhiro Yamashita do současnosti.

Zapsal: Čermoš

Zdroje / Sources: YouTube, Google