Sourozenci ve finále ovládli svět svých vah během pětadvaceti minut.

Od okamžiku, kdy Ute Abe v 53 vteřině GS poslala krásně elegantní a rychlou Uchi-Matou dosavadní světovou šampionku Ai Shishime zpět do procesu roční přípravy na pokus o znovuzískání titulu, do chvíle kdy její bratr Hifumi tím samým chvatem vzal veškeré naděje kazachstánci Serikzhanovi, uplynulo cca 25 minut. Ute osmnáctiletá, Hifumimu je jednadvacet let.

Nedávno jeden rodič na turnaji diskutoval se svým desetiletým synem o tom, že až vyhraje jednou mistra světa, tak mu koupí pořádné fáro. Teď bych přál tatínkovi Abemu, aby v minulosti nic tak neprozřetelného nevypustil z pusy, protože by se mu to nyní asi trochu prodražilo. Mít doma dvě děti s titulem MS a ještě k tomu s trochou nadsázky v jeden okamžik je prostě rarita.

Začátek a konec obou zápasů byl jako přes kopírák. Oba sourozenci vyrazili na soupeře a okamžitě zaútočili. Sice neúspěšně, ale naplno a nekompromisně, žádné naznačování. A oba to v tomto stylu dotáhli až k závěrečné Uchi-Matě, byť každý za jinak dlouhou dobu. Ute měla proti sobě vynikající krajanku Shishime a také to tak vypadalo. Oboustranně útočné pojetí, podobný styl, japonské judo i vystupování. Když Shishime udělil rozhodčí Hansoku-Make, ani nepípla a v klidu počkala až ho zruší. Když nakonec prohrála, pokorně se uklonila a bez emocí odešla. V klidu, „po Japonsku.“ V tom případě si ale jeden musí položit otázku, jestli je i Soichi Hashimoto opravdu Japonec, protože v sobotu předvedl pravý opak. Nikdy se snad na chatech v průběhu turnaje nespojilo tolik lidí proti jednomu závodníkovi. Za prohru ho nikdo v diskuzích nelitoval.

Oba z rodu Abe ukázali jedno společně. Jejich pojetí juda ve své principiální prostotě a eleganci, naprosto japonské, dokáže nejen vzdorovat, ale porážet všechny možné styly, které se během let do světového juda dostaly. Neplatí na ně nic a poradili si dosud se vším, co na ně kdo zkusil. Nejen na momentálně probíhajícím MS, ale již řadu zápasů v lajně za sebou neprohrávají. Každý si může vybrat svou cestu a je to každého svobodná věc a je-li to v souladu s pravidly, tak není o čem pochybovat. A vývoj a inovace jsou zapotřebí. Ale určitě je dobře, že judo Jigora Kana má dodnes svoje tak úspěšné pokračovatele a že jsou borci a borkyně, kteří mohou dávat příklad. Dá se prostě ještě pořád kdokoliv hodit z límce a za rukáv, pokud se to umí. A vypadá to skvěle, aspoň pro ty, kdo mají judo v tomto pojetí v oblibě.  Nicméně, není to dáno každému a za hranicemi Japonska se k tomu propracovává přece jen složitěji.

Zapsal: Čermoš

Foto: Courtesy IJF

Comments are closed.